Chovatelská stanice od Hatěckého mlýna
Daessy ze Sojčí doliny a jak to celé začalo
Moje první seznámení s loveckým psem proběhlo v roce 2012, kdy si rodiče pořídili fenku maďarského ohaře, kterou jsme pojmenovali Rony. Roňka byla bez papírů a pořizována jako mazel a společník. I když jsme s ní neabsolvovali žádný lovecký výcvik, nadšení a talent pro lov měla v sobě a nejen pro svůj charakter, milou a přátelskou povahu jsem si ji zamilovala. Vždy jsem věděla, že si jednou pořídím svého vlastního psa.
Mého přítele a nyní již manžela jsem na ten okamžik připravovala od samého začátku, nakonec jsem ho zlomila a začali jsme přemýšlet o štěňátku. Já jsme byla pro maďárka, manželovi se líbil i výmarský ohař. Představa mít maďarského i výmarského ohaře se mi moc líbila, a tak bylo rozhodnuto, budeme mít výmara. Jelikož jsme nebyli myslivci a chtěli jsme převážně parťáka a kamaráda, nevadil nám i pejsek bez PP, ale po prostudování všech pro i proti jsme se nakonec rozhodli pro pejska s PP.
Pro štěňátko jsme si jeli po svatební cestě v červnu 2018 a vybrali jsme si fenečku, kterou jsme pojmenovali Daessy. Začali jsme s ní chodit na cvičák a učili jí základní poslušnost, jezdili na výlety a trávili s ní co nejvíce času. I díky tomu, že jsme se potkávali i s ostatními loveckými psy a jejich páníčky, tak jsme se dozvěděli, že bychom měli absolvovat alespoň základní zkoušku a to jarní svod. Řekli jsme si, že to zkusíme, že vlastně o nic nejde a tak alespoň zjistíme, zda odpovídá standardu svého plemene. Jarní svod jsme absolvovali v dubnu 2019 když měla Daessy necelý rok.
Už ani nevím co tomu předcházelo, asi povídání o loveckých zkouškách na svodu, manžel přišel s myšlenkou, zda bych s ní nechtěla zkusit další lovecké zkoušky, když už máme psa s PP. Souhlasila jsem, a jelikož jsem neměla o výcviku žádné ponětí, tak jsem hledala někoho, kdo by mně s výcvikem pomohl a zároveň brouzdala po internetu, jak správně cvičit loveckého psa. Nakonec jsem začala jezdit k výcvikáři nedaleko domova, který nás začal připravovat na zkoušky vloh, které jsme absolvovali o měsíc později po jarním svodu v květnu 2019 a to v první ceně.
Daessy byla moc šikovná, proto jsem s výcvikem dále pokračovala i na podzimní zkoušky, které jsme absolvovali v září 2019, to už jsem byla v 8 měsíci těhotenství a bylo zapotřebí vše udělat v I. ceně, abychom splnili chovné podmínky. Vše šlo jako po másle, byla před námi poslední disciplína přinášení kachny z hluboké vody. Myslela jsem si, že máme vyhráno, vodu miluje a měla by to být brnkačka. Bohužel se mi těsně před vodou sekla a nechtěla dál, až po několika povelech kachnu přinesla, ale za disciplínu nám byl udělen jeden bod, takže jsme sklouzli do II. ceny. Bylo to velké zklamání a zároveň cenná zkušenost a motivace zopakovat podzimní zkoušky. A ještě další výhodu nám to přineslo, od této chvíle jsme začali i jako nemyslivci chodit na hony a stali jsme se součástí kolektivu OMS Hodonín.
Po narození syna nezbyl na výcvik čas, tak jsme zkusili v září 2020 alespoň naši první klubovou výstavu v Bartošovicích, kterou jsme spojili i s bonitací. Výstava dopadla dle mého názoru velmi dobře, dostali jsme se do první šestky nejlepších. Po slovech paní rozhodčí, že je pes výborný, ale já bych již nikdy neměla předvádět, jsem si řekla, že výstavy nebudou asi nic pro mě a raději se zaměříme na lovecký výcvik.
Po roku mého syna jsem se dala opět k tréninku na podzimní zkoušky, tentokrát již sama bez trenéra. Podzimní zkoušky se konali v září 2021 přímo u nás v obci ve Vnorovech, neváhala jsem a podala si přihlášku. Týden před zkouškami jsem obdržela telefonát, že jsem jako druhý náhradník, takže zde byla malá šance, že se zkoušek zúčastním. Měli jsme natrénováno, tak jsem hledala volná místa na podzimky někde jinde, tři dny pře konáním jsem narazila na zkoušky ve Velkých Pavlovicích, ty jsme nakonec absolvovali v I. ceně. Po úspěšných zkouškách ve Velkých Pavlovicích, jsem se dozvěděla, že oba náhradníci vypadli a můžu se tedy zúčastnit zkoušek u nás ve Vnorovech. I když jsem měla respekt z domácího prostředí, chuť a touha se ukázat místním myslivcům a přátelům, mně dala odvahu. Od samého začátku nám štěstí přálo, Daessy byla ve svém živlu - byla úžasná a zkoušky jsme dokončili v I. ceně a ke všemu na celkovém prvním místě s 298 body. V tomto roce jsme ještě absolvovali i zkoušky z vodní práce a další klubovou výstavu v Kroměříži, která se pořádala nedalo našeho bydliště.
Když jsme měli splněné veškeré podmínky pro uchovnění, rozhodli jsme se, že naši Daessy nakryjeme. Díky ní vznikla 6. 4. 2022 naše chovná stanice od Hatěckého mlýna.
